10. MEZINÁRODNÍ KOMIKSOVÝ SALON V ERLANGENU
30. 5. - 2. 6. 2002
Kamil Tatar

Erlangen?
Je až s podivem, že se mezinárodní komiksový salon koná v tak malém a poklidném městečku, jako je německý Erlangen. Skutečně, když si odmyslíte to hemžení podivných individuí uvnitř kongresového centra (a v jeho nejbližším okolí), kde se komiksový salon pravidelně každý druhý rok koná, zbudou vám jen víkendově vylidněné ulice velmi útulného a upraveného městečka, které je jakýmsi přívěškem mnohem většího Norimberku. Tak to jen tak na úvod.



Co se vlastního salonu týče, nehodlám vás tu zatěžovat technickými detaily (jako kolik vystavovatelů se zúčastnilo, jaká byla návštěvnost, které ze slavných osobností jste mohli na salonu vidět, apod.), protože ty se můžete dozvědět na internetové domovské stránce festivalu www.comic-salon.de. (Pravda, stránka je - navzdory proklamované mezinárodnosti - pouze v německém jazyce, ale to už se holt nedá nic dělat.) Pokusím se vám zde proto raději reprodukovat něco z dění na samotném salonu, tak jak jsem ho mohl vidět a zažít na vlastní kůži komiksového fanouška.

Nebojte se Erlangenu
Do Erlangenu vskutku není cesta dlouhá, autem jste tam z Prahy za necelé čtyři hodiny - pokud vás tedy na hranici nezdrží pohraniční policie, která zrovna po lesích honí nějakého pašeráka (jak se stalo naší malé výpravě, když jsme v sobotu 1. června, ráno do Erlangenu vyrazili). A  tak ani nevíte jak, najednou stojíte uprostřed dlouhých řad stolů, na kterých se kupodivu nekupí zelenina nebo nějaký levný oděv či obuv asijské výroby, ale stohy a krabice plné obrázkových sešitů. Opravdový ráj na zemi. Ráj, kterému se říká komiksová burza. Ta se v rámci festivalu koná před kongresovým centrem pouze v sobotu, takže jsme dorazili v pravou chvíli.

K mání je tu opravdu všechno - od samotných sešitů po všelijaké figurky, trika, samolepky a  jiné tretky s komiksovou tématikou. Dušička komiksového labužníka se tetelí a batůžek se plní prvními úlovky. Ceny jsou celkem příznivé a hlavně se z amerického dolaru jednoduše přepočítávají na euro. (Když už jsme u těch cen, tak jenom taková malá poznámka: na takovýhle festival se opravdu vyplatí jezdit, protože tu seženete jednak věci, které jinak u nás v Česku absolutně nemáte šanci sehnat a jednak nakoupíte za výborné ceny, protože téměř u každého stánku uvnitř kongresového centra mají veletržní slevy, a to leckdy dost podstatné, nezřídka padesátiprocentní.) Asi tak po dvou hodinách, kdy už pomalu nevím, kde mi hlava stojí z té záplavy komiksů, se scházím se zbytkem výpravy u pokladny před vchodem do kongresového centra a po už tak dost vydatném předkrmu v podobě burzy si za 6 euro zakupujeme vstupenky na hlavní chod - 10. mezinárodní komiksový salon v Erlangenu. Tak jdeme na to, chlapi!

V kotli
Žádné okázalé uvádění, žádné hostesky v komiksových kostýmech, prostě sympatická dívka vám odtrhne kus vstupenky a jste tam. Oči neví, kam se podívat, a nohy neví, u kterého stánku se zastavit nejdříve. Tak popořadě.

Převážnou část festivalu zabírají německá komiksová vydavatelství nebo německé odnože amerických gigantů - jako třeba Marvel Deutschland - či německé komiksové obchody. Cizinu zde převážně zastupují obchodníci s originály komiksových kreseb ze Spojených států. (Ne, nechtějte po mně, abych se tu rozepisoval o originálech, které jsou na salonu k vidění. To by celý tenhle článek mohl být jen o tomto tématu. Nechtějte to. Tak dobře, jedním slovem: nádhera.)

Kongresové centrum není zas tak velké, dá se v podstatě projít za půl dne, ale pokud se zastavujete tu u stánku s výtvarnými publikacemi, tu u stánku s komiksovými sešity, které vám scházejí do sbírky, tu u stánku s dalšími a dalšími stohy originálů, pak vám na to půl dne nestačí. Proto je nejlepší očíhnout, kde co je, a pak se vracet tam, kde jste viděli něco zajímavého. Což je pak leckdy problém, protože zajímavého na salonu je opravdu hodně, a kdo si to má všechno, sakra, pamatovat? Tady minete stánek, na kterém leží stohy japonské mangy, která je hojně překládána do němčiny. (Ostatně v německém jazyce naleznete opravdu vše, co vychází za velkou louží.) Tady zase objevíte stánek, který přetéká plastikovými krabicemi plnými komiksových hrdinů a padouchů. A tady v  tom stánku, ten prošedivělý pán s velkým knírem ve světlém sáčku, co si tužkou cosi skicuje do náčrtníku, koho mi jen připomíná …? No jasně, to je pan Serpieri, autor i u nás známé Druuny. Když se ozbrojíte trpělivostí a přihodíte k tomu nějakou tu eurobankovku, můžete získat i čerstvou skicu vlastnoručně podepsanou tímto mistrem erotické kresby.

Nebo můžete vstoupit do sálu, kde jsou zvláštním způsobem vystaveny originály jak amerických kreslířů (např. skvělý Michael Lark - Batman: Nine Lives), tak i německých tvůrců, kteří vůbec v ničem nezaostávají za svými zámořskými kolegy. Kresby jsou nainstalovány v úplné tmě na pultících, ke kterým je přimontovaná halogenová lampička, jíž si na vystavená díla musíte "posvítit". Originální řešení, leč dle mého názoru trochu nepraktické, protože jednak máte plné ruce komiksů a prospektů a potom - na ty nádherné věci bylo přece jenom blbě vidět.

A pak už se blíží zavírací hodina a vy si poprvé uvědomíte, jaký máte hlad a že vás děsně bolí nohy a ramena od batohu ztěžklého novými přírůstky do sbírky. Skutečně, v celé té vřavě zapomenete na takové přízemní věci jako je jídlo. Přišli jste sem především nakrmit ducha a ten se teda pěkně nacpal.

Protože na festivalu zůstáváme do druhého dne, jedeme přespat do blízkého kempu, kde za 4 euro na osobu a 4 euro za auto přespíme pod širákem. Záchody sice páchnou, ale v umývárně teče teplá voda, tak je to v cajku.

Druhý den
Na druhý den se odebíráme do středu města, opět parkujeme v ulici nedaleko kongresového centra a pomalu se přesunujeme směrem ke komiksové vřavě. Procházíme nedělním ránem, vylidněnými ulicemi městečka Erlangen a marně hledáme nějakou otevřenou kavárnu nebo bufet, kde bychom si dali čaj. Nic takového. Mrtvo. Pusto. Klid před bouří. Tak jdeme raději k pokladně a znovu kupujeme lupeny na další den. Dnešní den už všichni víme, co, kde a jak, takže jdeme najisto a užíváme si skvělé atmosféry uprostřed davu souvěrců ze všech koutů světa.

Odpoledne jsme už všichni tak unaveni, že nečekáme, až festival uzavře své brány definitivně, a jdeme se ještě podívat na putovní výstavu, která se koná v galerii před kongresovým centrem a která nese název 9-11 dle stejnojmenné dvoudílné komiksové knihy. Celá řada známých i méně známých komiksových tvůrců se více či méně zdařile zaobírá tématikou teroristických útoků na Spojené státy 11. září 2001.

Po výstavě se ještě cestou k autu zastavujeme v Manga centru, které je taky mimo kongresové centrum, a tam poprvé za celou dobu zalituji, že sebou nemám foťák, protože jsem mohl obohatit svůj archív o fotografie parádních manga hrdinek v živém provedení v podobě tří téměř nahých a na manga hrdinky skutečně nezvykle obtloustlých dívek. Jednoznačně bych je prohlásil za vítězky soutěže kostýmů.

A pak už opravdu nic. Šouráme se k autu a po vydatném svačino-obědu vyrážíme směr Česko. Auto se proměňuje v čítárnu, všichni jsou ponoření do svých komiksových úlovků a prožívají vrchol blaha (už taky jenom proto, že můžou po všem tom chození zase chvíli sedět). Smůlu má jenom řidič - hádejte, kdo to byl.

Máme za sebou dva dny neustálého přecházení a nasávání dojmů, které nám teď vydrží na hodně dlouhou dobu. Erlangenský festival se rozhodně nemůže měřit - ať už co do rozsahu či do kvality - s podobnými akcemi v zámoří, ale i tak to rozhodně stojí za to, a pokud jste snad zaváhali a do Erlangenu nevyrazili, máte dost času na to, abyste své neuvážené rozhodnutí přehodnotili.